Přepis kázání Mikuláše Töröka z 2.7.2020

Co od druhých očekáváme, když si přejeme, aby se obrátili? Jak je možné, že některým jakoby „nejde“ se obrátit? V čem je problém?

Vždyť když jste, synku, dcerko, vyrostli v církvi, tak víte, jak to je – ne? Vždyť je to jasné. Vždyť vám pořád říkáme, co znamená se obrátit! Vždyť rodiče by ti neměli říkat něco jiného (možná, že to dělají), na dětské službě by ti taky neměli říkat něco jiného (tam to nedělají) a z kazatelny taky neslyšíš nic jiného (to bych si pamatoval).

Proč pořád tedy lidé opakují, že k tomu, aby se mohli obrátit, tak je třeba nějakého Božího zásahu? CO TO JE? Ukaž mi jedno místo z Bible, které něco takového říká! Ano, Bible říká, že Bůh lidi oslovuje. A lidé, oslovení slyší – v tom problém není. Problém je, že lidé, kteří se nechtějí obrátit, na oslovení nereagují, a další oslovení už ani nechtějí. Když slyší oslovení po osmé, uvažují již po odchodu k nějakým tichým vodám, kde si můžou dělat, co chtějí a kde jim nikdo nic neřekne a kde budou moci vykládat něco o tom, že beztak žijí s Bohem….který ve skutečnosti, je úplně na jiným břehu, těch tichých vod, než si oni představují (Aby tedy bylo jasno!).

Přeci, když Bůh posílá své slovo, že s tím obrácením to nějak je – tak, jak je možné že si ti lidé vymýšlí? Říkají: „Aha, promiň, ale toto jsem nechtěl slyšet, tohle se mi nelíbí, já jsem si to představoval jinak. Já jsem si to představoval tak, že Bůh ke mně přijde, navštíví mě nějakým zvláštním způsobem, abych o tom mohl různým lidem obšírně vyprávět – chtěl jsem unikátní zážitek – že On mě obrátí – že mě transformuje. Že mě promění z té ošklivé housenky, skrz Boží zásah, že mě změní v toho krásného motýla… a to udělá Bůh…a to proběhne samo…a to je obrácení… že mě Bůh takhle obrátí.“

Tohle ale v Bibli není! Můžeš říct, že jsi četl knížku, že to takhle Bůh dělá. To na tom ale nic nemění. Když člověk na Boží slovo reaguje tak, že čeká, až ustane …a když nepřestává, tak hledá, kam by utekl…a dál čeká na ten Boží zásah, který ho obrátí… tak je ztracen! Hotovo! ANEBO SE PROSTĚ OBRÁTÍ!

Hřích, o kterém ví, opustí. To ale nestačí! Musí Bohu říct, že ho OPRAVDU chce poslouchat. Neboj, Bůh si opravdu rychle najde způsob jak si ověřit, jestli to myslíš vážně. BŮH ti ukáže, čím se zkouší tvá poslušnost. Jenže ty nejspíš čekáš, že ti Bůh hned nabídne nějakou slavnou zahraniční misii. To bys hned poslechl! A říkáš Bohu: „kdybys chtěl, jsem hned připraven stát se kazatelem“. (Vždyť je to taková lehká práce, že?)

To, co Bůh ve skutečnosti očekává je přístup: „Chci vědět Bože, co říkáš a to, co říkáš, chci poslechnout ve všem.“ A můžeš dodat úžasně mocnou větu: „zkus mě Bože a uvidíš!“ Třeba zjistíš, že Bůh chce začít nějakou úplnou malicherností, která je pro tebe ale náramně těžká. S pokorou zkrotneš a uznáš: „taková maličkost a tak těžké je pro mě Boha poslechnout!“ Jenže dokud Boha neposlechneš, tak bude od Boha pořád dokola znít to samé: „ chci, abys tuto věc změnil.“

Pokud neposlechneš, tak možná za chvíli zazní: „tak já to od tebe už nechci. JÁ UŽ OD TEBE NECHCI VŮBEC NIC!!“ … a potom se ukáže, kdo je kdo. Možná totiž řekneš: „Aha, OK, vlastně to byl jen takový experiment – nevadí, nezáleželo na tom, ničeho zvláštního jsem se nedopustil.“ A budeš s Bohem žít dál…tak nějak, nijak….vlastně vůbec. Anebo se z té díry, do které ses tím odmítnutím poslouchání dostal, potřebuješ za každou cenu vyhrabat a udělal bys možné i nemožné, aby se ti to podařilo. A postupně se naučíš Boha poslouchat. A když ti něco řekne, tak Boha poslechneš a ne za týden a ne pozítří, ale když to říká. A nebudeš mu vyprávět něco o tom, že to nejde, že si myslíš něco jiného, nebo že by to šlo udělat nějak líp. Až se to naučíš. Až se to naučíš tak přijatelně, že se Bůh nebude bát, že když ti svěří něco, na čem opravdu záleží, tak že ho zase neposlechneš …. tak pak od tebe bude Bůh chtít jiné věci než jen ty pouhé zkoušky a začne s tebou opravdu jednat… a TY ZAČNEŠ OPRAVDU ŽÍT S BOHEM.

A vezměte si, že to pořád mluvíme o relativně dobré situaci. Vlastně mluvíme o člověku, který to vcelku myslí dobře, jen úplně nezná svůj stav. Seznámení se se skutečností, co jsme ochotni vydat, je velmi užitečnou zkušeností a člověk by ji měl prožít hned na začátku. PŘES TOTO ALE VLAK NEJEDE! Dá se tomu vyhýbat, dá se to odsouvat (včetně celého kloudného života s Bohem), ale nedá se to ošidit! Je úplně fuk, co jsi v nějaký knize četl, jestli tam není tohle, tak to jsou samé lži!

Aby to bylo konkrétnější. Dámy a chlapci prominou. Můžeš si například říci: „já, když se tady porozhlédnu, tady z těch lidí v církvi, bych si žádného/žádnou nevybral/a. Vím o jiných ve světě, kteří by se mi zamlouvali.“ Co s tím? Protože najednou je to křišťálově čisté – jak studánka. Víš, že obrátit se znamená na tyto myšlenky nikoliv jen rezignovat – ALE DOKONCE S NIMA SKONCOVAT! ODMÍTNOUT JE. Prostě si nikoho ze světa nevezmu – a je to. Řekneš to nebo ne?

A to jsou takové věci, o kterých nikdo neví. Vybral jsem toto téma, ale mohlo být jiné. Nikdo o tom nemusí vědět – jen ty. A rodiče si lámou hlavu, čím to je, že se ta jejich ratolest tak snaží a pořád jí to nejde. KDEPAK! KDYBYSTE JEN VĚDĚLI, ČÍM TO JE! Kdybyste jen věděli, jaký poklad, že to ve svém srdci to dítě schraňuje. Nemusí to být dívka či chlapec, o kom si nechává zdát, ale jakákoliv jiná představa o životě! „To vím, že by v církvi neprošlo. Tak budu radši tak dlouho dělat, že se strašně snažím…že chci a nejde to…až prostě budu dostatečně dospělý, že okolí vezme na vědomí, že prostě jsem takový…nebo budu moci říct, o co celou dobu šlo a jít si po svých.

Možná řekneš: „to nemůžeš vidět takhle černě – to určitě takhle není.“ Tak mi řekni nějaký jiný rozumný důvod, proč jim to pořád nejde. Ano, je ještě jeden – nechtějí se podřídit!

Nechtějí se podřídit Bohu a vlastně nakonec vůbec nikomu. JENŽE TO JE ILUZE. Nemusíš se nikomu podřizovat, ale tvůj život bude vrak. Takhle to na světě nefunguje – je to zařízeno tak, že bez podřízenosti nic nefunguje. „Já věřím, ale nechci se podřídit“ je protimluv. Což úžasně pochopil už římský voják setník, kterému Ježíš říká, že to pochopil lépe než celý Izrael. Na otázce podřízenosti stojí svět. Víra na ni rozhodně stojí. Ježíš říká: „takovouto víru jsem nenašel ani v Izraeli.“

Buďto se člověk nechce podřídit, protože je tvrdohlavý a vzpurný anebo je prostě povrchní. Vyhledej si v Bibli slovo „tvrdošíjnost“ a najdeš spoustu zajímavých míst, co ti toto osvětlí. Anebo se nechce podřídit, že tam prostě není nic – nevzdoruje, protože mu to je celé FUK! Když ale někdo neví, co chce, tak se vlastně ani nemůže obrátit. Neexistuje nic jako obrácení se pro lidi, co nevědí, co chtějí. Existuje život, ten ano. A v životě řeším, co jak budu dělat a proč to budu dělat. Když mě život nezajímá, tak jak se mám obrátit?

Ti, kdo se nikdy nechtěli obrátit, anebo se neobrátili, ale BUDOU ZATRACENI. Přijetí Ježíše, bez obrácení neexistuje! Může to tak vypadat, ale je to jen povrchní. Vykládat dětem, že jim stačí přijmout Ježíše a nevysvětlovat stejně vehementně, že je důležité poznávat a poslouchat Boha – to je snad horší než nic! Domnívají se, že něco mají a přitom mají PRD!

A můžeme tady udělat církevní estrádu, jak vyšitou – dát sem barevný světla a bude to bomba… super… cool, hustý! Ale to je úplně fuk, jaká se udělá estráda! Ta nálada vydrží, jen dokud blikají světla! Obrácení není nějaký úkon, kterému se jednou učiní za dost. To není svátost. Není to jak manželství, kde se okamžitě něco změní – tím dnem! Tedy pokud to není jen nějaká hra. Tím dnem je to úplně jiný, něco se stalo. Něco se stane při křtu, něco se stane při vyznání. Ale musí tam být ta náplň. Nemůže se mě ptát: „kdy už mi ho pokřtíte – chci se vdávat.“ Jenže věci se nemůžou „odestát“. A se křtem to je podobné jako s manželstvím. ONO TO PLATÍ! Nemůžeš do toho jít, když si neuvědomuješ, co to znamená. Podepisuješ smlouvu. Ta se počítá a je to hotovo. Nemusel si se zavazovat – nikdo tě nenutil. Proč se chceš za každou cenu vdávat? Proč se chceš za každou cenu pokřtít? Podívej se do smlouvy, co máš podepsat. Utíká ti čas. Každý den, kdy to zanedbáš, děláš věci, které do této smlouvy nezapadají. Ergo hřešíš. My nejsme jak nějaký agenti, kteří tě nutí podepsat věci proti tvé vůli.

Kolik rodičů k nám ale chodí naříkat: „proč ho už konečně nepokřtíte?!“ No protože se neobrátil, nezajímá ho to, nechce žít s Bohem, nechce ho poslouchat, nechce to dělat, nedělá to. NECHCE A PROTO ZAS NECHCEME MY. Když ho za tohohle stavu přimějete k tomu, aby to podepsal…. čeho jste tím dosáhli? I to, co jste udělali bez nějakého obsahu, SE PROSTĚ POČÍTÁ a od člověka je obsah VYŽADOVÁN! Když se někdo ožení, tak se taky nemůže divit, že jsou od něho očekávány nejrůznější manželské povinnosti. Ne zítra, ale HNED. Nelibí se ti to? Neměla ses vdávat! Tak teď to už prostě dělej. Přijal jsi Ježíše? Tak to dělej. Tvá slova jsou v nebi jak vyrytá. Nemůžeš se vymlouvat na lidi, co tě „do toho navezli“. Počítá se úplně všecko. Tobě i těm druhým.

Takže co chcete, když chcete, aby se někdo obrátil?

Ale vždyť máme přeci svobodu se rozhodnout, jestli s Bohem budeme žít nebo ne….ne? Tam je napsáno, že Bůh lidem nařídil, aby Ho hledali!!! ANO a NE v tomto případě nejsou dvě rovnocenné možnosti – to nevyjde na stejno. Nemůžeš říct NE a být dál hodný, všechno v pohodě, nic se nestalo. PROSTĚ SES BOHU VZEPŘEL A HOTOVO! Říkáš: „já vím, co Bůh chce, ale já to odmítám udělat!“ Bůh ti nenabídl něco udělat, ALE OČEKÁVÁ TO OD TEBE – A TY TO ODMÍTÁŠ! A to je něco úplně jiného…

Ale máme našim dětem dát přeci svobodu ne?

CO TO JE ZA BLBOST?!? Samozřejmě, že je na nich, jak si vyberou. Ale to NENÍ SVOBODA, když to odmítnou – TO JE VZPOURA!

Takže ty, člověče, který SE ODMÍTÁŠ obrátit: CO TAJÍŠ? JAKÉ MÁŠ TOUHY? KOUKEJ TO VYKLOPIT? CO NECHCEŠ? CO ODMÍTÁŠ? KOUKEJ MLUVIT!!

A pokud nebudeš mluvit, věz, že my dobře víme, že něco skrýváš. NĚCO TAJÍŠ, NECHCE SE TI, ODMÍTÁŠ BOHA. A bulíky na nos laskavě věš někomu jinému. A hotovo!

---

Čtěte také

TO NENÍ SVOBODA – ALE VZPOURA! – komentář autora 1

TO NENÍ SVOBODA – ALE VZPOURA! – komentář autora 2

TO NENÍ SVOBODA – ALE VZPOURA! – komentář autora 3

TO NENÍ SVOBODA – ALE VZPOURA! – komentář autora 4